Mami se nebojí ničeho. Možná jen Čerta. Většinou mu říká jen on, ani jsem nevěděl, jak se jmenuje, dokud jsem neviděl takový kreslený film a tam byl jeden, co chodil v noci a jmenoval se Čert. Tomu opravdovskému tak taky říkám, protože chodí v noci, ale nevypadá jako ten v Telce, nemá vousy a rohy a tak.
Čert chodí za Mami. Mami má Jacka, kterému bylo právě pět. Jack se před Čertem schovává do Skříně. Oba bydlí v Pokoji, ze kterého nikdy nevycházejí. S okolním světem je pojí jenom Telka. Jack se v Telce nejraději dívá na Doru. Ale nesmí to přehánět, protože by mu jinak změkl mozek. To mu aspoň říká Mami. Ta Jackovi hodně čte z pěti knížek, které mají. Už je umí zpaměti. Mami ví, že musí ven. Co nejdřív.
Malý Jack vypráví svůj příběh o tom, jak se mu žije v Pokoji a jak nemůže pochopit, že by za zdmi Pokoje mohlo být nějaké Venku. V Pokoji se narodil a Mami je jediný člověk, se kterým kdy mluvil. Na to, o jak dramatickou situaci se jedná, jsem se při čtení cítila docela komfortně. Buď jsem divná já, nebo Emma Donoghue přecenila nosnost tématu a podcenila důležitost budování atmosféry a napětí. Vývoj příběhu je plynulý až očekávatelný. Moment překvapení nepřišel. Zajímavé to ale bylo. Vždyť si to představte. Jeden Pokoj. Jeden vikýř. Jedna Telka. Dva lidi. Navždycky.
Kniha je o:
koberci, kojení, číselném zámku, cereáliích, únosu, fazolkách, čertovi, znásilnění a světě tam Venku.
Čtěte, když:
- se cítíte uvěznění a nevíte, jak z toho ven,
- chcete něco trochu napínavého,
- vám přijde vhod něco nenáročného, ale přitom to nesmí být žádná červená knihovna.
Nečtěte, když:
- jste grammar nazi,
- nemůžete vystát, když je příběh byť jen trochu přitažený za vlasy,
- trpíte klaustrofobií a o uzavřených prostorech nemůžete ani číst.
Příbuzné knihy:
Hodnocení:
Jestli nejvíc času trávím v ložnici, ale nejraději jsem ve své kuchyni, pak tuhle knihu hodnotím jako koupelnu.
Žádné komentáře:
Okomentovat