Pistáciový cheesecake

úterý 31. března 2015

Máme tady jaro. Kde co se pomalu zelená a tak jsem si říkala, že by to chtělo něco zeleného i ve Vypečeném úterý. Volba padla na pistáciový cheesecake. Přiznávám, že to je experiment. Mišmaš několika receptů. Už teď předesílám, že pokud nemáte rádi pistácie, tak to není nic pro vás. Stejně tak tenhle recept vynechejte, pokud máte raději sladší dezerty. Tenhle je krémový a sladký spíš méně.

Na jeden cheesecake:
  • NA KORPUS
  • 100 g másla
  • 60 g mandlové mouky
  • 150 g máslových sušenek
  • NA NÁPLŇ
  • 225 g smetanového sýra (Philadelphia)
  • 1 plechovka slazeného kondenzovaného mléka (400 g)
  • 2 sáčky pistáciového pudinku (po 40 g)
  • 5 vajec
  • NA OZDOBU
  • 200 ml smetany ke šlehání
  • 50 g mletých pistácií


Začínáme korpusem. Dortovou formu pořádně vymažte máslem a troubu rozehřívejte na 200°C. Sušenky rozdrobte na prach a smíchejte s mandlovou moukou. Přidejte změklé máslo a vypracujte lepivou drobenku. Tuto směs co nejrovnoměrněji natlačte na dno dortové formy a ideálně vytvořte i boky. Korpus pečte 10 minut.

V míse vymíchejte do hladka smetanový sýr, kondenzované mléko a pistáciový pudink. Celá směs bude pěkně světle zelená. Pokračujte tím, že do směsi po jednom všleháte všechna vejce. Hotovo dvacet. Hladkou, zelenou směs nalijte do upečeného korpusu. Na spodní příčku trouby dejte zapékací mísu s vařící vodou (vytvoří se pára) a teplotu snižte na 180°C. Cheesecake pečte 50-60 minut a nechte chladnout v pootevřené troubě a pak ideálně do druhého dne v lednici. 


Hotové dílo ozdobte šlehačkou a nasekanými pistáciemi. Vypadá krásně. Ale tou chutí si nejsem úplně jistá. Asi nejsem ten pravý milovník pistácií. Konzistence mi připadá v pořádku. Vzhled je boží. Příště zkusím nějakou jinou příchuť, abych věděla, jestli je chyba v receptu nebo v mých chuťových buňkách. Nezávislí ochutnávači sice dali palec nahoru, ale stejně. Jistota je jistota. Tak zkuste a dejte mi vědět. Chutná vám pistáciový cheesecake?


Kdo mi posílá pohledy?

sobota 28. března 2015

Naprostá většina toho, co mi přijde, je spam. A je jedno, jestli je to fyzická nebo elektronická pošta. Schránku už otevírám s tím, že zase musím vyhodit další zbytečný papír. Když ale vidím, že je mezi tím vším pohled, tak si poskočím a dvířka od poštovní schránky málem vyrvu z pantů. A to ten pohled ani nemusí být pro mě. Všichni mí blízcí tohle ví a tak mi posílají pohledy, kdykoliv se k tomu naskytne příležitost. A já jim za to moc děkuji! Ale někdy to prostě nestačí a proto je tu Postcrossing


Funguje to takhle: 

1. Vytvoříte si účet 

Potřebujete k tomu přezdívku, email a vaši reálnou adresu. Nebojte se, nikdo cizí vám na dveře klepat nebude. Aspoň u mně se tomu tak zatím nestalo. Do profilu napište něco o sobě. Třeba co máte rádi a nějaké tipy na to, jaké pohledy byste rádi dostávali a co by vám měl pisatel napsat. Po nikom nemůžete vyžadovat splnění vašich přání, ale většina Postcrosserů jsou milí lidi, kteří se vám budou snažit udělat radost!

2. Losujete si adresu

Abyste mohli nějaký ten pohled dostat, tak taky musíte sami něco poslat! Tak kliknete na Send postcard a přichází první moment překvapení! Z půl milionu uživatelů vám to někoho vybere. Dostanete adresu, ID kód a přezdívku a začínáte přemýšlet, jakým pohledem novému známému, který je pravděpodobně tisíce kilometrů daleko, uděláte radost. Najednou si můžete vylosovat až 5 adresátů. 


3. Posíláte pohled

Jestli jste hodní lidé, tak se podíváte, jestli náhodou nemá adresát v profilu napsáno, co by tak asi rád dostal. A pak se snažíte přání splnit. Někdo rád dostává turistické pohledy. Někdo zase zvířata. Někdo budovy. Někdo mapky. Někdo pohádkové postavičky. Ale nikdo nemá rád reklamní pohledy. Platí pravidlo: Neposílej nic, co bys sám nechtěl dostat. Samotný text nemusí být žádný elaborát, ale mně vždycky potěší hustě popsaný pohled. Hlavně nezapomeňte na pohled napsat přidělené ID, aby mohl adresát zaregistrovat jeho doručení! A taky zvolte správnou známku! Po Evropě E, do zámoří Z. Někteří lidé rádi dostávají co nejvíce známek, tak si s tím můžete vyhrát a cenu nakombinovat ze známek menší hodnoty.



4. Pohled byl doručen

Právě jste někomu udělali radost! Přichází vám email o tom, že adresát vaši pohlednici zaregistroval. Dobrým zvykem je připsat poděkování za pohled. Případně může šťastný majitel nové pohlednice reagovat na vaše psaní. Jakmile je váš pohled zaregistrován, je konečně řada na vás! Dostáváte se do slosování a v nejbližších dnech/týdnech vám něco přistane do schránky.


5. Dostáváte pohled

Teď přichází ta fáze, kvůli které jste začali. Máte pohled ve schránce. Prohlížíte si obrázek, známku a zkoumáte rukopis. Představujete si, jaký asi je ten člověk, který vám napsal. Čtete a usmíváte se. Dostali jste pohled. A teď ho na stránce pěkně zaregistrujte podle ID a napište odesilateli něco pěkného. Aspoň poděkujte.

6. Opakujete kroky 2-5

Gratuluji, je z vás Postcrosser. Úspěšný den hodnotíte podle toho, kolik pohledů jste zrovna dostali. Víte, ve které trafice mají nejlepší pohledy. Zajímáte se o limitované edice poštovních známek. Trénujete krasopis. Zakládáte speciální krabici na obdržené pohlednice. Vlastně ne, to nejste vy. To jsem jenom já.



Aby to nevypadalo jako ta nejideálnější věc na světě, tak vás předem upozorním na pár zádrhelů. Tak třeba variabilita zemí se odvíjí od počtu Postcrosserů v jednotlivých státech. Takže se připravte na časté pohledy do a z Německa nebo Ruska. Když už jsme u toho Ruska. Jejich pošta stojí za houby. Nevím, jakou cenzurou to tam prochází, ale víc než půlka vůbec nedojde. A když jo, tak nejdřív za měsíc. Navíc se do Postcrossingu promítá aktuální světové dění. S pohlednicemi na Ukrajinu je to teď složité, tak se připravte na nějaké ty ztráty. Jo a psát byste měli nejlépe anglicky. Pokud tedy nevládnete rodnou řečí adresáta. A jestli neumíte, Google Translator vám pomůže. A vždycky můžete něco nakreslit!

Happy Postcrossing!

Zaujal vás Postcrossing? Posíláte pohlednice? Dostáváte rádi poštu?  

Vraždy s monogramem - Sophie Hannah

čtvrtek 26. března 2015

Poirot zvedl svůj šálek kávy, vstal od stolu a přešel k místu, kde seděla. Jak si všiml, neměla na ruce snubní prsten. "Dovolíte, abych si k vám na chviličku přisedl, mademoiselle?" Nejraději by narovnal její příbor, ubrousek a sklenici na vodu jako na svém stole, ale ovládl se.
Hercule Poirot je specifická postavička. Belgický detektiv na odpočinku v Londýně. Všechno musí mít řád. Včetně jeho kníru. Řád totiž umožňuje, aby jeho malé šedé mozkové buňky pracovaly naplno. A to Poirot potřebuje. Tentokrát pomáhá policistovi ze Scotlandu Yardu s řešením úmrtí v prestižním hotelu. Tři podlaží, tři pokoje, tři mrtvoly a tři manžetové knoflíčky.



I když Vraždy s monogramem nenapsala Agatha Christie, ale její pokračovatelka, plyne příběh tak, jak jsme u Poirota zvyklí. Spoustu postav, které jsou vzájemně propleteny. Postupné odkrývání souvislostí a brilantní mysl detektiva, který na samém závěru všem zúčastněným přesně vylíčí, jak a proč se celá věc seběhla. Pokud máte rádi klasickou Agathu Christie a už jste od ní všechno přečetli, tak se téhle novinky nebojte. Přijdete si na své.

Mám jenom jedno doporučení. Pokud jste od Agathy Christie nikdy nic nečetli, rozhodně tady nezačínejte. Pro start doporučuji Deset malých černoušků, Vraždu v Orient-expresu nebo Smrt na Nilu. Když se vám tenhle typ detektivek zalíbí, tak po nich pak budete sahat vždycky, když budete mít chuť na něco oddechového, klidného a přitom záhadného. Zápletky jsou totiž vždycky do detailu promyšlené! A číst budete mít co. Agatha Christie napsala přes 80 románů.

Kniha je o:
kníru, čaji o páté, pomluvách, manžetových knoflíčcích, obraze, křížovce, hrobě a hotelu.

Čtěte, když:
  • máte rádi Panství Downton,
  • jste zvědaví, jak někdo dokáže napodobit Agathu Christie,
  • vás baví postupné odkrývání promyšleného zločinu.
Nečtěte, když:
  • podle vás pravá detektivka musí obsahovat drastická úmrtí,
  • jste nikdy nečetli nic od Agathy Christie,
  • nemáte rádi postavu Hercula Poirota.
Příbuzné knihy:
Hodnocení:
Jestli Poirot nosí pěstěný knír a mně se u mužů nejvíc líbí strniště, pak tuto knihu hodnotím jako hladce oholenou tvář.

Kokosové tyčinky

úterý 24. března 2015

V posledních týdnech se se mnou děje taková věc. Výrazně se u mě zvýšila fyzická potřeba cukru a dramaticky se snižuje doba, kterou můžu věnovat čemukoli cukrovatému. Takže i pečení. A proto dneska bude jeden bleskový recept. Je to záchrana, protože další fází v mé současné situaci je už jenom kokain. Tak zatím teda kokos. 

Na 15 tyčinek:

  • 300 g strouhaného kokosu
  • 1 plechovka slazeného kondenzovaného mléka
  • 200 g hořké čokolády


V míse smíchejte strouhaný kokos s kondenzovaným mlékem do lepivé hmoty. Připravte si mísu nebo plech, který můžete dát do mrazničky a vyložte jej pečicím papírem. Z lepivě sladké kokosové hmoty tvarujte tyčinky. Nejjednodušší je válení v dlani, takže výsledná tyčinka bude tak na dvě sousta. Tyčinky naskládejte vedle sebe a nechte v mrazáku tuhnout aspoň hodinu. V momentě, kdy jsem z rukou odstraňovala zbytky těsta (čti: olizovala jsem si prsty), jsem zjistila, že tohle bude fakt dobré. Rozšířily se mi zorničky a vyplavil se nějaký ten adrenalin. Ale ještě nejsme u konce!

Až budou tyčinky připravené, rozehřejte všechnu čokoládu ve vodní lázni. Každou tyčinku v rozpuštěné čokoládě ze všech stran obalte a položte zpátky na pečicí papír nebo silikonovou fólii. Obalování mi jde nejlíp, když použiji dvě vidličky, kterými s kokosovým špalkem v čokoládě manévruji. Není to úplně čistá práce, ale co už. Jestli máte silnou vůli, tak nechte čokoládu na tyčinkách úplně ztuhnout. Prý to trvá asi hodinu. 


Jak vidíte, práce minimum. Jenom to čekání. Ale to zvládnete. A když už nemůžete, tak tyčinky můžete vždycky jíst i bez čokolády. V dobách krize klidně i jenom v podobě neztuhlé směsi kokosu a kondenzovaného mléka. No, to už si skoro raději dejte ten kokain. 

Pozor!
V tomto článku je použito vysoké množství ironie! Cukrovata k užívání nelegálních drog nikoho nenabádá! 
Konec hlášení.

5 pohodových blogů

sobota 21. března 2015

Tak se mi zdá, že se taky rádi potulujete kyberprostorem. Tak já vám dám nějaké další tipy, jo? Tentokrát ani pečení, ani knihy. No, více méně. Dneska vám ukážu blogy, které čtu pro zasmání a pro novou energii. Cizí pohled na život je totiž vždycky nesmírně osvěžující.

Růžová panda

Panda je profláklý a zavedený blog. Její autorka, Michaela, pracuje v Martinusu. Hodně čte a o knížkách píše super články. Nejsou to "obyčejné" recenze, ale super postřehy. Co se naučí v knihách o osobním rozvoji, zprostředkovává čtenářům blogu. Tak jsem třeba zjistila, co je to frenemy. Ale Panda není jenom o knihách. Příkladem budiž jeden z mých velmi oblíbených článků - Neodlíčené víkendy.


Deníček moderního fotra

U tohohle vzhledově ne moc přitažlivého blogu se směju hodně a hodně nahlas. Moderní fotr je táta na rodičovské dovolené. Stará se o malého Čeňka, který se zdá být velmi roztomilým chlapcem, kterého by chtěl každý doma. Na pět minut. Každodenní radosti péče o dítě milý fotr Dominik Landsman popisuje detailně až naturalisticky. Žádné přibarvování. Pěkně realita. Doporučuji všem nastávajícím a novopečeným otcům. A matkám vlastně taky.

Kafe a cigárko

Marušku všichni znáte. Je to herečka. Saša z Comebacku a jistě charakterní divadelní umělkyně. Každý čtvrtek píše o tom, jaké to v tom hereckém světě vlastně je. Zjistíte, jak to mají herečky s režiséry a jak to tak asi probíhá, když vás chtějí vyfotit do časopisu. A jak je to s tím bulvárem a vzájemnou nenávistí a nepřejícnost mezi herci. Samé zajímavé věci podané s nadhledem. Baví mě to moc a prý bude i kniha.


Elišiši

Nebudu nic zastírat. Eliška je moje kamarádka. Když jsem ji viděla poprvé, místo pozdravu jsem na ni vyhrkla: "Jé, ty jsi hezká!" A pak mi bylo ještě dlouho trapně. Myslím si to ale pořád. Nicméně, Eliška není jenom hezká. Je taky úžasná a výjimečná. A miluje Norsko a o tom je její blog především. Věcné rady, NÁDHERNÉ fotky a (dů)vtipné poznámky. Čtěte, i když se do Norska zrovna nechystáte! Poslední Eliščin příspěvek je příslibem, že její blog nakonec jenom o Norsku nebude. A já se těším na všechno co přijde!


Made in les

Tenhle blog křičí: idyla! Život sympatického mladého páru, který společně vyrábí dřevěný nábytek. Mají se rádi a mají rádi to, co dělají. A je to vidět. Nechají vás nahlédnout do svého života. Při čtení a prohlížení fotek se vždycky uklidním. Úplně cítím ten čerstvý vzduch, dřevo, les a pohodu. Obzvlášť pozitivní jsou Šťastnosti. Jak jinak. Moc jim přeji, ať se jim daří. Mně to totiž dělá radost.



A na které blogy chodíte odpočívat vy? Prosím, podělte se! Takových není nikdy dost!

Cukrovatý první jarní víkend!

Eleanor & Park - Rainbow Rowell

čtvrtek 19. března 2015

It felt wrong to sit next to somebody every day and not talk to her. Even if she was weird. (Jesus, was she weird. Today she was dressed like a Christmas tree, with all this stuff pinned to her clothes, shapes cut out of fabric, ribbon. . . .) The ride home couldn't go fast enough. Park couldn't wait to get away from her, away from everybody. 
Parku, kdybys tak věděl. Odříkaného chleba největší krajíc, že? Sám taky nejsi zrovna tuctový kluk z plakátu. Tak za prvé, jsi na půl Korejec. Děláš taekwondo, čteš komiksy a nosíš trička s kapelama. Ty a Eleanor nejste Ken a Barbie. Ani Romeo a Julie. Ale zamilujete se až po uši. Hezky, opravdově, naplno. Tak, jak to jde jenom poprvé. 


Eleanor a Park chodí na stejnou střední školu. Každý den spolu jezdí autobusem. Sedí vedle sebe tak dlouho, dokud se do sebe nezblázní. Oběma se tím změní život. Ale Eleanor asi trochu víc. Je z chudé rodiny se spoustou sourozenců a nesnesitelným nevlastním otcem. Park je její únik. Stojí spolu proti zbytku světa. Tak, jak to v šestnácti bývá.

Eleanor & Park je kniha s neskutečným úspěchem. BookTube ji miluje. A musím uznat, že se to čte opravdu moc pěkně. Celé je to milé a naivní. Od autorky, která se jmenuje Duha, bych asi stejně kýble krve a temné drama nečekala. Tak jestli rádi čtete o mladých lidech plných ideálů, kteří se musí vyrovnávat s dospíváním a rodinnými problémy, tak je to pro vás. Budete jim oběma fandit. 

Kniha je o:
autobuse, šikaně, vlasech, kazetách, držení se za ruce, rodině, oblečení, komiksech, první lásce.

Čtěte, když:
  • si chcete připomenout, jaké to je se poprvé zamilovat,
  • chcete číst o milých lidech a jejich osudech,
  • hledáte něco čtivého a nenáročného.
Nečtěte, když:
  • jste cyničtí,
  • chcete akorát tak někomu jednu vrazit,
  • nesnášíte pitvání pocitů.
Příbuzné knihy:
Hodnocení:
Jestli Eleanor a Park poslouchají The Smiths a já v patnácti měla nejraději Nirvanu, tak tuhle knihu hodnotím jako The Cure.

Dort svatého Patrika

úterý 17. března 2015

Irové dnes slaví den svatého Patrika a díky globalizaci tak mají všichni lidé dobré vůle perfektní příležitost k tomu, se opít. Ideálně stylově něčím irským. Jako první většinu lidí samozřejmě napadne irská whiskey nebo tmavé pivo Guinness. Tak to zkombinujeme a uděláme z toho dort, co říkáte? Ať máme k tomu pití co zakousnout. Já totiž výhradně nesouhlasím s tím, že sladké se k alkoholu jíst nedá. Sladké se dá jíst k čemukoli. 

Na jeden skvělý dort:
  • 250 g hořké čokolády
  • 100 ml piva Guinness (nebo jiného piva typu stout)
  • 2 lžíce instantní kávy
  • 200 g másla
  • 150 g krupicového cukru
  • 6 vajec
  • 200 g mandlové mouky
  • NA POLEVU
  • 100 g čokolády s obsahem kakaa 60 %
  • 2 lžíce smetany ke šlehání
  • 2 lžíce irské whiskey
  • NA OZDOBU
  • 200 ml smetany ke šlehání
  • špetka mořské soli
  • 1 lžíce irské whiskey


Půjdeme na to pěkně popořádku. Dortovou formu vymažte máslem a troubu rozehřívejte na 160°C. Pak v menším rendlíku na velmi nízkou teplotu rozehřejte máslo, 250 g čokolády, pivo a instantní kávu. Za žádnou cenu nechcete, aby to začalo vařit. Jde vám jenom o roztopené máslo a čokoládu a spojení všech ingrediencí. Až se tak stane, nechte směs bokem trochu vychladnout. Už v tuto chvíli zjišťujete, že milujete Irsko.


Vejce rozdělte na žloutky a bílky. Žloutky smíchejte s cukrem a později i s rozpuštěnou čokoládovou směsí. Nakonec přimíchejte mandlovou mouku. Pomalu, ale do hladka. Z bílků vyšlehejte tuhý sníh, který velmi, velmi opatrně zapracujte do již připraveného těsta. Nikam nespěchejte. On vám ten zbytek piva neuteče. Až bude těsto hladké, tak jej přelijte do připravené formy a pečte 40 - 50 minut. 

Dort necháváte pomalu chladnout a připravujete polevu. Opět na mírném plameni rozpouštíte zbylou čokoládu, dvě lžíce smetany a nějakou tu whiskey. U mě to bylo trochu víc než dvě lžíce. Lepší čokoládu jsem ještě neměla. Všechnu rozpuštěnou čokoládu nalijte na dort a nechte tuhnout. Následně ušlehejte 200 ml smetany ke šlehání s mořskou solí a trochou whiskey. Tady už to s alkoholem nepřehánějte, protože jinak se vám šlehačka opravdu neušlehá. Na vychladlý dort (tzn. ne jako omámená já) navrstvěte šlehačku a dozdobte holandským kakaem nebo nastrouhanými kousky čokolády. A party může začít.


Vím, že se moc nenosí se veřejně chválit, ale tenhle dort je úžasný! Neskutečně vláčný! A ta slaná šlehačka tomu dává korunu! Rozhodně to zkuste. Věřím, že tento recept nevyužijete jen jednou za rok. Podle mě by kus takového dortu měl vždy v pátek dostat každý, kdo přežil pracovní týden. Někdy se hodí už v pondělí a se sklenkou něčeho tvrdšího k tomu. S mírou samozřejmě. 

Tak pěkně slavte! Happy st. Patty's! 

Koupila jsem Zajíce v krabici

sobota 14. března 2015

Zajíci v pytli jsou pasé. Teď frčí krabice. Krásné kartonové krabice s obrázkem zajíců. Jedna stojí 350 Kč. To je docela dost, že? Ale není prázdná! Po zaplacení vám přijde krabice plná zajímavých trvanlivých potravin, které neznáte a na které byste třeba normálně neměli odvahu. Vyzkoušela jsem a docela mě to nadchlo! Tak jak to teda funguje?


Je to úplně jednoduché. Objednáte Zajíce v krabici a necháte se překvapit. Pokud máte nějakou potravinovou alergii, tak to při objednávce uvedete a obsah tomu  bude přizpůsoben. Tak jsem vybrala bezlepkovou variantu a těšila se, až na začátku měsíce pošlou balík. 10. 3. byli Zající doma a v té krásné krabici, kterou okamžitě zabavila moje kočka, jsem našla následující.

Pohankové bio hrudky ze Zemanky 
Moc dobré! Moc dobré! Moc dobré! Biopekárna Zemanka je rodinná a nepoužívá nic chemického nebo podezřelého. Jejich produkty jsou dost rozšířené a k dostání vlastně běžně. Minimálně v každém obchodě se zdravou výživou. Jsou sice dražší než obyčejné sušenky, ale ta kvalita je přece jenom hodně jiná! Zkuste aspoň jednou. Výběr mají slušný. 

Luštěninová směs, ze které můžete připravit buď polévku, luštěninovou kaši nakyselo nebo salát. Docela sympatická alternativa instantních polévek, protože tyhle luštěniny nemusíte předem namáčet. Balení obsahuje i návod na přípravu. Všechno samo sebou bio.

Marmeláda ze Sevillských pomerančů 
Něco britského! Je pravda, že pomerančová marmeláda je na ostrovech hrozně oblíbená. Myslím,  že díky výrazné hořkosti bude moc dobrá k palačinkám a na křupavý toast. 

Kukuřičné chipsy 
Ty jsou zajímavé především tím, že jsou z kukuřice, která nebyla genetiky modifikovaná, což je dneska u kukuřice bohužel vysoký nadstandard

Jsou raw a kromě pohanky obsahují spoustu různé zeleniny. Přísady si díky nízké teplotě zpracování zachovávají všechny živiny, vitamíny a tak. Jsou to takové OK krekry. Bezlepkové, takže pro mě vítaná změna. 

Největší překvapení krabice. Po tomhle bych nikdy sama nesáhla. Prý je to perličkový ječmen neboli slzovka. Má se vařit třeba s rýží nebo jako čaj. A evidentně je to pořádná pecka! Pro silné čistící účinky se nedoporučuje její nadužívání. Dobré je to na trávení masa a tuků, na močový měchýř, na pleť, na revma a na všechny možné záněty. Zkusím a snad to přežiju! 


Kromě dobrot je v krabici i jejich přesný popis a pár karet s recepty, z nově objevených potravin. Zaujaly mě třeba pinto karbanátky se slzovkou. A navíc jsou od dalšího měsíce všechny poslané produkty k objednání u Zajíců v krabici. Kdyby se mi nechtěly shánět po všech čertech. Těžko říct, jestli Zajíce ještě někdy zkusím. Možná, až zase budu mít odvážnou náladu. Tentokrát se to docela vyplatilo. 

Zaujal vás Zaječí koncept? Máte rádi překvapení? Už jste to vyzkoušeli? 

Jako zabít ptáčka - Harper Lee

čtvrtek 12. března 2015

Bydleli jsme na hlavní obytné ulici Maycombu - Atikus, Jem a já a naše kuchařka Kalpurnie. Jem i já jsme byli se svým otcem spokojeni: hrál sis s námi, četl nám a choval se k nám se zdvořilým odstupem.
Bylo to v 30. letech ve státě Alabama. Jem a Jana Luisa, řečená Čipera, už neměli maminku, ale ještě pořád měli tatínka. Advokáta, který si zakládal na rovnosti, čestnosti a pravdě. Přesto, že byla 30. léta a žili v Alabamě. A to spustilo události, které vedly ke zlomenému loktu a dalším nepříjemnostem.


Jana Luisa právě začala chodit do školy. Spoustu času tráví se svým bratrem a kamarádem Dillem. Chodí k sousedce na koláč, pomáhá Kalpurnii v kuchyni a čte noviny s tatínkem. Celé to působí jako příběhy dětí z Bullerbynu, jen v jiné době a v jiné zemi. A právě tato drobná odlišnost přináší hluboký příběh, který vzniká v momentě, kdy se Atikus, hlava rodiny, rozhodne hájit černocha obviněného ze znásilnění. V té době ještě žádný černoch z procesu proti bělochovi nevyšel bez viny. A zdá se, že ani teď tomu nebude jinak.

Jako zabít ptáčka je v USA povinnou četbou a určitě je to správná volba. Všechno vypráví malá Čipera, která i k těm nejtragičtějším událostem přistupuje s dětskou nevinností a bezelstností. V první polovině knihy se čtenář hezky seznámí s prostředím, s protagonisty a se situací. A pak to přijde. Druhá polovina je dramatičtější a mnohem lépe odsýpá, tak radím vydržet. 

Kniha je o:
díře ve stromu, požáru, běhání, škole, soudu, kuchyni, pokrytectví, střílení, novinách a vzteklině.

Čtěte, když:
  • máte rádi vyprávění z pohledu dítěte,
  • se chcete přenést v čase a prostoru,
  • chcete mít pocit, že můžete něco změnit.
Nečtěte, když:
  • chcete svižný příběh s častými změnami,
  • chcete něco ze současnosti,
  • vás štvou idealisticky dokonalé postavy bez morálních vad.
Příbuzné knihy:
Hodnocení:
Jestli se v knize mluví o drozdech a mně se líbí vlaštovky, pak tuhle knihu hodnotím jako červenku.

Banana bread

úterý 10. března 2015

Banana bread u nás nemá žádnou tradici. Často ho ale potkáte v anglicky mluvících zemích, jako sladké pečivo ke snídani nebo ke kávě. Je to taková kyprá buchta, jejíž součástí je banán. Vždycky jsem si myslela, že na ty banánové věci moc nejsem. Ale poslední dobou se to dost mění a tak jsem se rozhodla zkusit i tohle. Kombinaci s čokoládou a malinama jsem nemohla odolat. To asi chápete.

Na jeden banánový chlebíček:
  • 120 g másla pokojové teploty
  • 150 g třtinového cukru
  • 2 vejce
  • 80 g bílého jogurtu (ideálně řeckého, tj. tučného)
  • 4 zralé banány
  • 250 g hladké mouky
  • 1 lžička kypřícího prášku
  • 1 lžička mleté skořice
  • špetka soli
  • 130 g hořké čokolády
  • 150 g malin


Začnu upozorněním, že banány by měly být hodně zralé, aby byly dost sladké a lehce rozmačkatelné vidličkou. To taky hned ze startu udělejte. Rozmačkané banány budou mít nakonec podobu dětské kaše. Formu na chlebíček vymažte máslem a troubu nechte rozehřívat na 180°C. Máslo o pokojové teplotě utřete s cukrem na krém. Mixérem to bude trvat asi tři minuty. Pokračujte vajíčky, které přidávejte jedno po druhém a na mírné obrátky dál mixujte. Aby byla mokrá směs kompletní, přidejte rozmačkané banány a všechen jogurt. 

Ve druhé míse promíchejte mouku, sůl, skořici a kypřící prášek. K těmhle suchým ingrediencím pak po částech vmíchejte banánovou směs. Všechno se musí pěkně spojit, ale použití násilí není nutné. Nakonec přidejte čokoládu nasekanou na kousky a maliny. S malinama opatrně, ať se vám zbytečně moc nerozpadnou. Veškerou směs nalijte do připravené formy a pečte hodinu.


Banánový chlebíček je vláčný, sladký a moc dobrý. Slovo vláčný podtrhuji! Jestli máte rádi muffiny, tak tohle vám bude chutnat. Navíc je to stejně jednoduché. Příště chci zkusit kombinaci s ořechy a rozinkami. Nebo javorový sirup. Nebo borůvky! Už se nemůžu dočkat. S čím budete kombinovat vy? Zaujaly vás maliny a čokoládové kousky?

Apetit

sobota 7. března 2015

Apetit je jedním z nejznámějších a nejprodávanějších časopisů o jídle a vaření u nás. Sama jsem měla časopis rok předplacený a naprosto úspěch tohohle časopisu chápu. Každý si tam najde něco. Šéfredaktorkou časopisu byla po čtyři roky Dita Pecháčková. Dneska ho vede Marie Holobrádková. O jménech to ale není. Tak co dělá Apetit Apetitem?



Přehlednost

Kromě obsahu má časopis i rejstřík, kde jsou recepty seřazeny podle typu. Od polévek po nápoje. Když víte, že se vám při listování líbil Mandlový dort krále Oskara II., nemusíte zmatečně prohlížet celý časopis. Kouknete a vidíte, že je na straně 92. Recepty jsou navíc rozdělené do pravidelných tematických rubrik s názvy Pro každý den, Sezona a Na víkend, takže víte, v které části tak zhruba najdete recepty rychlejší a kde ty, na které potřebujete více surovin i času. Praktické.

Sezónnost

Recepty se řídí tím, co je zrovna čerstvé, v kurzu a všem dostupné. Pravděpodobnost, že v lednovém čísle najdete recept založený na dýni a v listopadu na jahodách je nulová. Spíše se dozvíte o surovinách, které byste normálně nepoužili, protože nevíte jak a kam, ale přitom to není kdoví jaká exotika. Třeba takový čaj do salátu. To by mě asi jen tak nenapadlo, ale teď mám pocit, že bych to měla rozhodně vyzkoušet!

Rozmanitost

Apetit není vyhraněný. Uvaříte podle něj českou klasiku i exotické kuchyně. Od polévek přes hlavní jídla s přílohami po dezerty a chuťovky. Dozvíte se, co patří do ramenu, i co to jsou Boží milosti. Ke spolupráci jsou přizváni čtenáři, věhlasní šéfkuchaři i blogeři. V březnovém čísle třeba moje oblíbené Děvče u plotny!


Stylovost

Nebudeme si nic nalhávat. Vzhled prodává. A u jídla to platí aspoň trojnásobně. V Apetitu o tom asi už slyšeli, protože jejich food styling je skvělý. Dělají ho Milena Volfová a Marek Všetečka. A ti evidentně přesně vědí, kam položit bagetku, která vypadá, že ji před chvíli někdo ledabyle rozlomil v ruce a kam kápnout trochu marmelády, abyste měli pocit, že to vaše babička o okraj talíře omylem zavadila lžičkou. Je to prostě k poslintání.

Reklama a product placement

Já to chápu. Samotný prodej časopisu nic nevydělá. Reklama je potřeba. V Apetitu je jí dost. Většinou je aspoň tematická. Nějaké ty kuchyňské spotřebiče, alkohol, luxusní čokoláda, nádobí a tak. A pak je tady taky product placement. Články zaměřené na to, aby čtenáře seznámily s novinkami na trhu. Nové příchutě jogurtů, nové restaurace, inovativní kuchyňské náčiní. Někdy je to docela zajímavé. Třeba jsem se takhle dozvěděla o limitované edici Jamesona ke dni sv. Patrika. Koupím si ho. Vidíte, jak ten product placement funguje! 

Kuchařky Apetit

Redakce si s časopisy nevystačila a přišli s nápadem! Vydáme spoustu kuchařek, které budou shrnovat recepty, které už v časopise vyšly. Můžete si tak koupit kuchařku, ve které najdete tisíc způsobů použití brambor. Kuchařku zaměřenou na francouzskou kuchyni. Kuchařku o zavařování. Nakolik je to praktické si vyhodnoťte sami. Já jenom předesílám, že pokud Apetit kupujete pravidelně, tak nečekejte moc novinek. Všechno už to jednou máte v těch časopisech. 

Jak jste na tom s Apetitem vy? Čtete? Jak se vám podle něj vaří? Nebo preferujete jiný kulinární časopis? Je to vůbec praktické? Inspirativní? Výhodné? 

Díky a cukrovatý víkend! 

Mapa Anny - Marek Šindelka

čtvrtek 5. března 2015

Anno, tvé oči to vidí, vášeň dávno neexistuje, jen návody na ni, smutné návody, které nás občas vzruší, smutná videa, kde kulturista podle scénáře znásilňuje anorektičku. Erotické stránky, kde je žal rozdělen do dvaceti kategorií podle různých praktik, starých tak, že je člověku do pláče. 
Anno, ten spisovatel, co nesnáší příběhy, se do tebe asi zamiloval. Všechno na tobě ho zajímá. I tvůj příběh.  Bere tě na večírek. Líbá tě na nekonečno. Hledá tvou mapu. Najde ji on nebo někdo jiný? Máš vůbec nějakou? Jaká vlastně jsi? Pořád to nevím, ale to nevadí. Přečtu si tě znova. Třeba tě pak najdu.


Mapa Anny je a není sbírka povídek. Na první pohled čtete samostatné povídky, na druhý pohled promyšlený příběh. Části osudů jednotlivých postav se letmo proplétají a pak zase rychle opouštějí. Tak jak to dneska asi všichni děláme. Mapa Anny je o lidech a bylo mi z ní smutno. 

Nebudu kecat. Poprvé mě Mapa Anny zaujala obálkou. Je krásná. A po přečtení zjistíte, že se i vztahuje k ději. Paráda. A když jsem začala číst, tak jsem nestačila zírat! Marek Šindelka píše geniálně. Ustálená spojení používá v neotřelých situacích. Je současný, svěží a přitom jde do hloubky. Na pár stránkách lehce črtá lidské osudy. Nevytváří monstrózní dějovou linku, ale kreslí obraz doby, který mi připadá věrný. Bohužel. Mapa Anny se mnou hnula. Už teď ji potřebuju číst znovu.

Kniha je o:
modřinách, sponce, krystalu, architektovi, vlakovém kupé, slepých koních, vrásce mezi obočím.

Čtěte, když:
  • se vám chce přemýšlet,
  • máte rádi věty, které vyráží dech,
  • jste minimalisté.
Nečtěte, když:
  • spěcháte,
  • potřebujete všechno po pořádku, jasně a stručně,
  • nechcete prasknout svou bublinu Hollywoodsky sterilních ideálů.
Příbuzné knihy:
Hodnocení:
Jestli je celý svět zachycený na Google Maps a já doma nemám ani autoatlas, tak tuhle knihu hodnotím jako slepou mapku.

Jablečné talířky

úterý 3. března 2015

Nejjednodušší moučník pro lidi, kteří nemají absolutně žádný čas. Příprava trvá 5 minut a pak už se jenom půl hodiny peče. Zvládne to i dítě. Zvládnete to i v sobotu ráno s kocovinou. Ideální pro neohlášené návštěvy. Nebo neohlášenou nepřekonatelnou chuť na sladké. Tenhle recept není kulinární vrchol, ale někdy se prostě hodí. Ještě mi poděkujete!

Na 4 talířky:

  • 1 listové těsto (ideálně už vyválené)
  • 2 jablka
  • 2 lžíce třtinového cukru
  • 2 lžíce marmelády 


Troubu nechte rozehřívat na 200°C. Jablka oloupejte, odstraňte jádra a nakrájejte na pravidelné tenké plátky. Chápu, nemáte čas. Tak je prostě nějak nakrájejte. Pak vytáhněte z lednice listové těsto. Dneska už běžně koupíte předem vyválený plát i s pečícím papírem. Díky, bože! Buď použijte celý plát anebo z něj vykrájejte kruhy velké tak, aby se vešly na dezertní talířek. Od toho ten název, že.

Těsto pomažte marmeládou dle svého výběru. Osvědčilo se mi používat méně sladkou marmeládu. Třeba z mirabelek nebo špendlíků. Může být i meruňková a zvládnete to i s jahodovou. Na marmeládu naklaďte nakrájená jablka, která pak zasypte cukrem. V troubě pečte 30 minut. Hotovo. Nekecala jsem.


Není to to nejlepší, co jste kdy jedli, ale je to lepší než kupovaný listový šáteček ze supermarketu. Jezte teplé. Chutná všem věkovým kategoriím. I mému konzervativnímu tátovi. Tak snad to bude chutnat i vám.
Proudly designed by | mlekoshi Playground |